Rozdělení rovnátek
Rovnátka mohou být snímací či fixní:
Snímací aparáty si pacient sám může vyjmout z úst a slouží spíše k léčbě lehčích vad nebo k předléčení složitých anomálií před nasazením fixního aparátu a to převážně v dětském věku. Snímací aparáty se dále používají po léčbě fixním aparátem, jako aparáty pasivní, již jen ke stabilizaci a udržení dosaženého výsledku.
Fixní aparáty jsou v dnešní době jednoznačně stěžejní metodou pro léčbu většiny vad. Jedná se o zámky a kroužky, po dobu léčby pevně nalepené na zuby. Dráty, které se do těchto prvků vkládají, postupně tvarují ideální oblouk a zuby se posunují na požadované místo. Dlouhodobým celodenním působením jemných sil tak lze dosáhnout velmi dobrých a stabilních výsledků i u rozsáhlých vad chrupu. Průměrná doba léčby fixním aparátem se pohybuje mezi 1,5 až 3 lety podle závažnosti vady.
Tato technika byla vyvinuta ve Spojených státech amerických a ve Skandinávii před více než padesáti lety a jsou s ní již bohaté zkušenosti. I v ČR je již ortodontie schopna nabídnout svým pacientům stejně kvalitní léčbu jako v těchto rozvinutých zemích.
Většiny posunů zubů lze dosáhnout pouze pomocí lehkých, přesně nasměrovaných a nepřetržitě působících sil, které může zajistit jen fixní aparát.
Přes všechnu snahu vyhovět požadavkům pacientů, kteří z nějakého důvodu nechtějí mít nasazena fixní rovnátka, je často vhodnější neprovádět léčbu vůbec žádnou, než riskovat komplikace nedoléčené vady po snímacím aparátu.