Alkoholismus
Rozdělení pijáků
Osoby pijící alkohol můžeme rozdělit do čtyř skupin dle toho, co od alkoholu žádají:
a) Abstinent – odmítá z jakéhokoliv důvodu alkohol, žízeň hasí např. minerálkou. Občas nejsou společností správně pochopeni.
b) Konzument – většina lidí pijících „příležitostně.“ Pijí pro tekutinu a chuť.
c) Piják – žádá účinky alkoholu – tj. především euforii.
d) Alkoholik - pije vše co mu přijde pod ruku, pije denně, je to droga.
Počátek návyku
Vznik alkoholismu není jednorázová záležitost. Z pijáka se stává alkoholik dle jeho věku za různou dobu. U 15letého člověka je to cca. půl roku a více. U dospělého trvá vznik závislosti většinou roky (až pět let). Čím je tedy člověk mladší, tím vzniká závislost dříve.
U mladých lidí jde o prostředek záměrné intoxikace. Nejčastěji se opíjí sami, málokdy je alkohol podán mládeži dospělou osobou. Důvodem k pití alkoholu je nuda a nedostatek jiného využití času.
Počátek alkoholismu se dá se analogizovat se situací, kdy člověk hledá v alkoholu zdroj euforie – tj. příjemnou změnu nálady, obveselení, úlevu, odstranění potíží a duševního napětí, zapomnění, snaha o to si dodat odvahu ap. Počátkem uvolnění v alkoholu mohou vést problémy ve vztahu, velmi často také finanční problémy, pocit nezvládání svých denních povinností, pocit nespolehlivosti. Alkohol v těchto chvílích ulevuje a stává se berličkou.
U žen může být podnětem pro počátky návyku "opuštění hnízda", tj. když mají pocit nepotřebnosti, když je jejich děti opustí a začnou žit mimo mateřské bydliště.
- pije
Stádia opilosti
I. 1-1,5 ‰ spokojený, sdílný, veselý výraz, živá mimika, výřečnost, smích, rozpustilost, přátelskost, pocit sebejistoty – cítí se lépe, jeho starosti jsou „lehčí“.
II. 1,5-3 ‰ nekritický, netaktní, křičí, zpívá, nedbá okolí, impulsivní, nenaslouchá ostatním, erythema (zčervenání), stoupá tep (tachykardie), pohyby neuspořádané (ataxie), poráží sklenice, vrávorá, diplopie (rozdvojené vidětní).
III. 3‰ a více únava, ospalost, zvracení, obličej bledne. Opilý může zemřít při zcela banálních situacích, které by za střízliva hravě zvládl - např. se může utopit v kaluži vody. Při vysokých dávkách: narkotický efekt – bezvědomí, necitlivost, inkontinence (pomočení, pokálení), tep slabý, bradypnoe (zpomalené dýchání), mydriáza (rozšíření zornic) nereagující na osvit. V nejhorším případě zástava dechu (dechové centrum CNS, ale netýká se svalů hrudníku).
Stádia alkoholismu
Pijácká kariéra má 4 období (vývojové fáze). Každá má své specifické příznaky.
I. počáteční – piják poznal účinek alkoholu jako drogy. Má potřebu zvyšovat dávky alkoholu, aby se dostavily pocity dobré nálady. Alkohol mu „dává, ale nebere.“
II. varovné stadium – častá podnapilost a opilost. Nikdo (ani piják, ani okolí) neodhadují nebezpečnost častého pití. Opilost je znovu a znovu. Pije častěji, přechází od méně koncentrovaných alkoholických nápojů (pivo) k lihovinám. Spíše nemá okénka. Kdyby piják pil o samotě, byl by nápadný. To si uvědomuje. Hledá společníky, které v budoucnu označí jako „špatnou společnost,“ která ho k pití přivedla.
III. rozhodné stadium – roste tolerance, jsou zde typická okénka (tím se odlišuje od předchozího stadia). Alkohol se dostává z periferie pozornosti do centra. Přestává ovládat alkohol, alkohol již ovládá jeho. Znovu a znovu slibuje sobě a svým blízkým (nejčastěji další den po tom co byl opilý), že již pít nebude a toto permanentně porušuje. Pokud však po delší dobu abstinuje, získá dojem, že ovládá pití. Může to trvat týdny nebo měsíce. Neuvědomuje si, že vlivem častých a opakovaných dávek alkoholu se dostal jeho nervový systém do situace podobné té, kdy škrtnutím zápalky vybuchne celé skladiště trhavin. Pokud začne v této chvíli pít, jeho hranice se ztratí a už nepřestane.
IV. konečné stadium – výrazně snížená tolerance na alkohol – závislý se tedy opije častěji (ne z menšího množství alkoholu!). Opíjí se i při nevhodné příležitosti. Pije i několik dní – tzv. tahy. Pije již od rána. Dostavuje se termín DEBAKLU: BEZ ALKOHOLU TO NEJDE A S ALKOHOLEM TAKÉ NE. Tím se uzavírá kruh a může zde pomoci jen psychiatr v protialkoholní léčebně nebo ambulantní středisko pro alkoholismus a toxikomanii (AT středisko).
Alkoholik - je člověk, kterému požívání nějakého alkoholického nápoje přináší problémy - v zaměstnání, rodině, partnerském vztahu.
Definice dle WHO: alkoholik je takový člověk, jehož závislost na alkoholu dosáhla takového stupně, že mu to působí zřetelné poruchy a újmu ve společenských vztazích, ve společenské činnosti a na tělesném i duševním zdraví.
Typy alkoholismu
Gama – zvýšená tolerance na alkohol, ztráta kontroly v pití, schopnost abstinence. Rozlišujeme na:
a) normální společenské pití (důležité – nepije vše, co mu přijde pod ruku!)
b) prodromální fáze (má okénka, ještě může přestat, občas nejde do práce, těší se na alkohol, při
„absťáku“ má třes)
Delta – neschopnost abstinence, při vysazení alkoholu větší abstinenční příznaky, má stále „svou hladinku,“ (Francie – víno).
Epsilon – dipsománie – alkoholismus, který „nasedá“ na jiný typ nemoci (např. schizofrenie, mánie, epilepsie). Slovo dipsománie přesně znamená dle slovníku cizích slov: "občasné chorobné nutkání k několikadennímu pití alkoholu až do stavu otravy, kvartální pijáctví." Slovo
Alfa - nedisciplinované pití, má kontrolu v pití (tento typ může trvat i desítky let). Většinou nepokračuje do III. stadia alkoholismu. Může přejít v gamu (nekontrolované pití).
Beta – není tu závislost, ale dochází k sekundárním nemocem – např. polyuritidy, gastritidy, cirhozy.